Je milion blogů zabývajících se modou a různými beauty oblastmi. Ale málokdo něco ví o té "opravdové" modě, která se objevuje na přehlídkových molech. Málokdo ví, o fashion návrhářích a přitom mají často opravdu zajímavé životní příběhy. Proto jsem se rozhodla vyhledat pár dokumentů o modě, které vypadají zajímavě a možná by nebylo od cesty nějaký vidět. Myslím, že si budu muset vyhradit víkendový fashion time. 

Je to nedávno, co mamka přijela s podivným výrazem ve tváři z práce. Koukla se na mě a řekla mi, že v rádiu mluvili o nejvlivnějších lidech z Česka. Na osmém místě je prý 15-ti letá holka, co natáčí videa na youtube. Když jsem s pohrdáním řekla jméno: Teri Blitzen,  mamka potvrdila, že je to ona.

(Abych to vysvětlila...je to nejvíc nesympatický, rozmazlený a nafoukaný člověk, kterého jsem kdy zaznamenala a ani není vtipná, aby těm videím dala alespoň něco=jen můj názor, nesuďte mě. Držím se tohoto názoru od začátku její "kariéry". A nevím, zda to tak je, jen tak působí ve všech jejích videí a nevěřila bych, kdyby byla ve skutečnosti jiná).

Ale zpět k tématu. Mamka měla opravdu zájem vidět ten 15-ti letý "zázrak" Teri. Takže jsem s nechutí zapnula počítač a najela na první video, co mi přišlo pod ruku. Po 2 minutách mamka oznámila, že se na to nemůže koukat, ať to vypnu. Chvilku bylo ticho a jen jsme se na sebe dívali. Nakonec jsme se shodli, že je neskutečný, čím se nechají lidi strhnout a že je to velmi primitivní. Prostě Teri nám opravdu nesedla po žádné stránce, možná jen to, že je docela hezká holka (škoda, že taková pipka).

Svět je krutý. My ho děláme krutým, naše společnost je krutá. Každým rokem se kolem mě objevuje stále více lidí, kteří trpí skličujícími pocity....depresemi. 

Když si vzpomenu na mě před dvěma roky. Byla jsem troska. Troska utápěná v nejrůznějších myšlenkách z kterých jsem se nemohla dostat. Tolik jsem přemýšlela...jak jsou všichni perfektní, krásní, chytří, úspěšní, zatraceně populární a ty jejich přeslazené falešné úsměvy. Chce se mi zvracet, když si všechny vybavím. Já proti nim taková ubohá nicka. Je to k smíchu, zoufalému bolestivému smíchu. 

A víte co? Když jsem začala být jako oni a zbořila svojí ochranou bariéru. Naplnila jsem se krutostí, které si nikdo nevšiml, zprvu ani já ne. Naoko miloučká, možná i vtipná a populární jak ve třídě, tak u opačného pohlaví...i těch starší. Udělala jsem tolik zasr*ných hnusáren. Ale neměla jsem výčitky, sklíčené stavy...deprese. Stačilo se tvářit tak, jak po vás chtějí a hrát si na někoho, kým nejste. 

To však nevydrží věčně. Nakonec si pár lidí z vašeho okolí všimne, co děláte a začnete pomalu ztrácet lidi, kteří by vás mohli mít rádi i ve vašem já. Jenže to, co ze mě vzniklo udělala společnost...udělali si to oni a já tomu podlehla. Jen abych všem vyhověla a přestala být ta divná.  Nejdřív mě milujete, ale pak vás omrzím a odkopnete.

Zdravím chaotické Glamourky,

dnešní článek bude naprosto z jiného soudku. Doufám, že se nad celým příběhem pousmějete, jelikož já už se nad tím pousmívám pěkně dlouhou dobu a převážně ze zoufalství.

Můj článek nese název Mé sladké bisexuálky #Evžena č.X. (jménem Evženy jsem se inspirovala zde)

A proč jsem svůj článek pojmenovala takto? ....

Už od mého dětství jsem se bavila s velmi zvláštní holčičkou, u které jsem tolerovala všechny změny (a že jich bylo), kterými si během našeho společného dospívání prošla. Nejdříve to byla dlouhovlasá ohebná holčička z tanečků s kterou jsme tvořily nejrůznější Barbie příběhy. Poté se ostříhala na krátko, změnila styl oblékání a půlku hlavy si vyholila...ale pořád to bylo v pohodě a od našeho kamarádství mě to rozhodně neodradilo. Horší spád to začalo mít, když přišli kluci, cigarety, sex a propichování uší. Ale pořád se to dalo....dokud nepřišel osudný chlapík s vhodným pinďourem (ups) na delší dobu a hromadou trávy k tomu. Byly chvíle, kdy jsme se přestaly bavit, ano byly. Ale přeci jen střípky z našeho dětství zůstaly a nakonec jsme se znovu sešly. 

Jedno odpoledne jsem si musela uklízet pokoj a ona stála za tím, že půjde se mnou k nám. Proč ne? Jsme přeci kamarádky a třeba jí vymluvím toho vyhulenýho idiota (hádejte jak vymluvíte vyhulenýho idiota vyhulený idiotce!). 

Celou dobu jsem něco povídala a z Evženy strany bylo naprosté ticho. Což přerušila jedna poúsměvná věta:

Víš, už od malička se mi líbí jedna holka. 

Nedbala jsem vážnosti téhle věty a s humorným tonem jsem jí jen řekla, že jsem to určitě já.

Jo, jseš.

Dobře, už jsem byla vážná a nejistě se na ní otočila z pozice, z které měla krásnej výhled na mé pozadí....nechutný. Myslela to naprosto vážně. Brala bych to, všechno bych to brala. Toleruju homosexuály i bisexuály....dokud vám neřeknou něco, kdy se začnete cítít jako věc, otrok....něčí vlastnictví?

Víš my jsme s panem vyhulencem přemýšleli, že bychom se zeptali pana XXX (#debil) jestli bys s náma nemohla jít do trojky, že mu za to zaplatíme. 

Panebože vážně? Chceš abych šla do trojky? Já jeptiška? Tvoje kamarádka a ještě se nezeptáš mě, ale nějakýho debila, kterej mě má jako vlastnit nebo co? Snažila jsem se být v klidu a její "nabídku" slušně odmítnout....ale to co následovala po jejím odchodu si nepřejte vidět. 

Ztratila jsem dlouholetou kamarádku kvůli sexu a drogám. (už se delší dobu nevídáme, i když ona si myslí, jak je to všechno v pohodě...)

Po tomto incidentu jsem se s ní sice stále kamarádila, protože jsem naše kamarádství nedokázala jen tak ukončit. Tolik let, tolik zážitků...ale nakonec jsem si stejně uvědomila její ztracenost. Nic se nevrátí a to jsem se jí snažila pomoct tolika způsoby....i psycholog byl jako téma.

Doufám, že se článek alespoň trochu líbil....tímto však moje bisexuální zkušenosti nekončí, takže doufám, že budete mít zájem i o pokračování, které bude o dost veselejší ;)

Buďme chaotické, buďme glamour a sláva bisexuálům!

-Eva

Od pátku jsem nemocná a jediný na co mám opravdu chuť je blog. Za dnešek bych byla schopná napsat min. 5 článků, ale kdo by to četl... Jsem opravdu ráda,že mě prozatím nestáhlo blogerské okno, kdy nevíte co psát. Já mám články na budoucích 14 dní a stále mě napadají nové a nové. 

Dnes jsem si uvědomila, že tento blog měl být i o modě a kosmetice, což tu značně zanedbávám. Takže hledám inspirace všude možně, jen abych splnila účel a svoji vášeň. A co je pro mě dnešní vášní?