Depression

1:10 Unknown 16 Comments

Svět je krutý. My ho děláme krutým, naše společnost je krutá. Každým rokem se kolem mě objevuje stále více lidí, kteří trpí skličujícími pocity....depresemi. 
Když si vzpomenu na mě před dvěma roky. Byla jsem troska. Troska utápěná v nejrůznějších myšlenkách z kterých jsem se nemohla dostat. Tolik jsem přemýšlela...jak jsou všichni perfektní, krásní, chytří, úspěšní, zatraceně populární a ty jejich přeslazené falešné úsměvy. Chce se mi zvracet, když si všechny vybavím. Já proti nim taková ubohá nicka. Je to k smíchu, zoufalému bolestivému smíchu. 
A víte co? Když jsem začala být jako oni a zbořila svojí ochranou bariéru. Naplnila jsem se krutostí, které si nikdo nevšiml, zprvu ani já ne. Naoko miloučká, možná i vtipná a populární jak ve třídě, tak u opačného pohlaví...i těch starší. Udělala jsem tolik zasr*ných hnusáren. Ale neměla jsem výčitky, sklíčené stavy...deprese. Stačilo se tvářit tak, jak po vás chtějí a hrát si na někoho, kým nejste. 
To však nevydrží věčně. Nakonec si pár lidí z vašeho okolí všimne, co děláte a začnete pomalu ztrácet lidi, kteří by vás mohli mít rádi i ve vašem já. Jenže to, co ze mě vzniklo udělala společnost...udělali si to oni a já tomu podlehla. Jen abych všem vyhověla a přestala být ta divná.  Nejdřív mě milujete, ale pak vás omrzím a odkopnete.
Are you aware?
Během letních prázdnin jsem si prošla celý rok jako špatný film. Velmi špatný, pravdivý a zatraceně krutý film. Přeskočilo mi...začala jsem se vracet do devítkových kolejí a deprese jsou opět na svém místě. Ale tohle jsem já. Bohužel nebo díky bohu? Kdo ví, nejsem šťastná, že trpím. Ale radši budu trpět taková jaká jsem. Mít svoje ubohý myšlenky, který nikdo nepochopí. Bariéru proti všem kolem mě. Sice jsem ztratila pár lidí, kteří kolem mě byli...ale když jsem jim nevyhovala nakonec ani jako ta "perfektní" ani jako JÁ. Tak sbohem. 
Myslím, že za život si každý projdeme několika změnami. Párkrát se vrátíme do starých kolejí, ale během ubíhajících měsíců se opět přehoupneme do nového stádia. A tenhle vývoj bude po celý náš "ubohý" život. Nemá cenu si kvůli tomu ubližovat...i když je občas ta fyzická bolest lehčí než psychická. Deprese tu byly, jsou a vždycky budou. Patří to k nám a našemu vývoji. 
Don't leave me now.Proto se teď prosím všechny zamyslete, jestli jste ze sebe neudělali "populární stroj", který vám vlastně nic nepřináší. A nebo naopak trosku od které všichni odchází, protože nemají náladu kazit svůj život životem někoho jiného...jsme velmi sobečtí, že? Já se už měsíc snažím najít zlatý střed, sice mě opustilo hodně lidí, ale stalo se a je to tak lepší. Nakonec stejně narazíte na někoho nového, který vás bude milovat v jednom z vašich stádií a pořád máte alespoň někoho, který vás miluje pořád. Ať už je to pes nebo vaše rodina. 
Sama jsem se přes to nedostala a budu bojovat ještě hodně dlouho. Ale je důležité věřit a celou vaši osobu si probrat. Sepsat si všechno co chcete změnit, ale i všechno co na sobě milujete. 
Vyprdněte se na okolí a najděte v sobě trochu důležitosti a zároveň sobeckosti. Protože my samy bychom v tomhle ohledu měli být na prvním místě!

PRAVIDILA TOHOTO ČLÁNKU:
X jestli máš negativní komentář či idiotskou připomínku....strč si to někam
X čistě úvaha, tak se hned nečertite
X vím, že každý nemusí souhlasit, ale nemám sílu to přijmout

----> Za tohle všechno mě omluvte, ale právě jsem skončila s tímhle za****** stylem života.

Buďme sami sebou!
-Eva

Minulý článek: MOVIE TIPS

Svět je krutý. My ho děláme krutým, naše společnost je krutá. Každým rokem se kolem mě objevuje stále více lidí, kteří trpí skličujícími po...

16 komentářů:

  1. Populární stroj jsem ze sebe neudělala, ale ráda bych věděla, jak na to. V životě se to může hodit :-)
    hlavu vzhůru

    OdpovědětVymazat
  2. Páni, tenhle článek má fakt hlubokou myšlenku. Je to možná divné, že to říkám, ale bavil mě. Každopádně se drž! :)
    www.lucastirska.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Krásny článok. Po dlhej dobe som si konečne prečítala článok, ktorý má srdce a nejakú poriadnu myšlienku :)
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
  4. Uf, chtěla bych napsat nějaký duchaplný komentář, ale to asi budu muset přenechat jiným.. Protože něčím podobným jsem si také prošla a bylo to peklo. Neustále jsem měla pocit, že životy ostatních jsou o tolik lepší, že jsem nicka, co to nedokáže.. ale pak mi došlo, že nezáleží na tom, jaký jsou ostatní, ale záleží na tom, jaká jsem já. A to, že nikdy nebudu nejoblíbenější ve třídě, nebo nebudu mít ty skvělé zážitky ze všech možných diskoték a nebo že nejsem pořád s úsměvem na rtech, to jsem prostě já.. Nemá cenu se přetvařovat, měnit se jenom kvůli okolí.. A když jsem si tohle všechno uvědomila, tak jsem cítila obrovskou úlevu.. a k mému překvapení se našli i lidi, co jsou na tom stejně :). Teď mám za sebou první týden na vysoké a ikdyž to pro mě bylo těžké, vím, že to můžu zvládnout, ale jedině pokud budu sama sebou.

    OdpovědětVymazat
  5. Je škoda, že se necháme semlít společností... doufám, že se ti ten střed podaří najít a že se ti podaří přejít také k veselejšímu období, není to ale bohužel lehké ...

    OdpovědětVymazat
  6. Docela zajímavý článek, má hloubku a zamyšlení. Člověk potom vypustí ty kraviny nad kterýma přemýšlí a začne myslet na pořádné věci. Mě to bavilo určitě piš víc takových článků, dobře se to čte.

    OdpovědětVymazat
  7. Nechci, abys měla deprese, ale já to mám podobně. Poslední dobou mám i strašný návaly pocitu, že mě nikdo nechápe, protože nechápou mý strachy, obavy, nechápou to všechno celkově. Je strašně lehký do toho spadnout a já pak nechci brát lidi s sebou do těch stavů, protože je strašně těžký se z nich vymanit. Já už si myslela, že je to za mnou a že jsem v pohodě, ale spadla jsem do toho po hubě. Je možný, že už ani přesně nevím, kdy jsem měla dobu svejch depresí? (Nesnášim to slovo, příčí se mi. Radši říkám špatnejch nálad... zní to měkčeji) Pamatuju si jen něco jako "temno". Nic. Vím jen, že to byla taky nějaká devátá třída. Toť vše.

    OdpovědětVymazat
  8. fuha, dost na zamyslenie clanok o depresii ze trpis, je to smutne, nikdy nemam ja takéto stavy stava sa mi ze som smutna ale zeby az tak, tak to isto ne .. no nic poradila by som ti zacni sa tesit z malickosti, najlepsie je ak spoznas sama seba najdes v sebe to dobre, pekne a to tak ze by si mohla zacat svicit jogu no najlepsie meditovat, tak vypustis z hlavy vsetky myslienky ,

    https://clodyteenmummy.wordpress.com/

    OdpovědětVymazat
  9. Nie je nič zlé na tom, byť utiahnutá a to aké máš myšlienky je absolútne tvoja vec a nikdy sa za to nemusí človek hanbiť. Ak mám byť úprimná, dobre poznám aj obdobie depresii, keď som sa kvôli škole necítila byť dosť dobrá (to asi pozná veľa ľudí, čo?) A už si ani nepamätám ako som sa cez to dostala, no viem, že sa cez to určite dostaneš aj ty a potom na seba budeš neskutočne pyšná. Vlastne by si mala byť aj teraz, keď si začala kašlať na to čo si ľudia myslia. To je neskutočne dôležitá vec. Potom ide život oveľa lepším smerom :))

    OdpovědětVymazat
  10. Náhodou moc pěkný článek, myslím, že takové myšlenky má občas každý, i mě občas chytnou depresivní nálady, kdy všechno vidím najednou černě, ale důležité je vážně to, aby člověk byl vždy sám sebou.
    Glamour and beauty

    OdpovědětVymazat
  11. No... právě si na mě úplně vychrlila nělikol tisíc myšlenek, které mi teď běhají hlavou... Tak přemýšlím, jestli také nejsem "populární stroj", ale snad ne. Každopádně je hrozně důležité být sám sebou, protože to přetvařování a hraní si na někoho jiného nemůže vydržet věčně...
    DENYII

    OdpovědětVymazat
  12. Pěkný článek s opravdu hlubokou myšlenkou..Bohužel každý máme depresivní nálady, je však potřeba vždy zvednout hlavu vzhůru a jít dál! :)
    The Colorful Blog

    OdpovědětVymazat
  13. Wau. Absolutně nemám slov! Přijde mi, jak kdybys to psala přímo o mně! Naprosto úžasné napsaný a hlavně pravdivý! Vazne obři respekt!

    OdpovědětVymazat

Děkuji ti za komentář! <3